Ad "Co s muslimy a se sebou"

20. srpna 2016 v 23:22 | Dr. Miroslav Krejčí |  Respekt
Časopis Respekt uveřejnil v č. 30/2016 komentář Karla Černého "Co s muslimy a se sebou", kde autor tvrdí, že je cit. "..stereotyp žida jako nepřítele křesťanské Evropy je v souvislosti s přistěhovaleckou vlnou nahrazován stereotypem muslima jako páté kolony a hrozby Západu. " Toto tvrzení je demagogické, protože zatímco zmiňovaný stereotyp žida byl založen na pověrách, neověřitelných spekulacích a prokazatelných lžích, postulovaný stereotyp muslima stojí na fakticky existujícím a v muslimských svatých textech ověřitelném souboru násilných, netolerantních a agresivních hodnot islámu a na též ověřitelném konsistentním vztahu jeho ideologie a 1400 let trvající násilné praxe.

Bez předložení jakýchkoli ověřitelných důkazů dovozuje autor z historického faktu, že když dokonalá integrace či asimilace Židy nedokázala ochránit před antisemitismem, pogromy a holokaustem, pak ani dnes nedokáže úspěšná integrace muslimů do Západní civilizace muslimy automaticky ochránit před vystupňovanou islamofobií a zločiny z nenávisti. V islámských svatých textech doložitelnou povinnost každého muslima šířit islám označuje autor (opět bez důkazů) za pouhý příklad recyklace antisemitských klišé, aplikovaných na muslimy. Totéž prohlašuje o názoru, že islám "skrytě" usiluje o světovládu pomocí podlých prostředků třeba užitím tzv. takíji. Pan Černý, ačkoli je sociologem na UK, zmíněné texty nečetl, protože jinak by věděl, že islám hovoří o ovládnutí světa naprosto otevřeně a ani takíja není žádným výmyslem islamofobů, ale legitimně postulovaným nástrojem islámského džihádu. Naproti tomu o ovládnutí světa židovským spiknutím není v Tóře ani Talmudu nic a tvrzení, že se představitelé světového židovstva scházejí a konspirují proti západní civilizaci, je ničím neověřenou spekulací. Dnes je již prokázáno, že zmíněný spis Protokoly siónských mudrců je falsifikát, ale Korán, Hadíty a další svaté texty islámu žádným falsifikátem rozhodně nejsou. Též z toho je zřejmé, že srovnávat fanatismus antisemitismu s odmítáním islámu na základě autentických islámských textů je nesrovnatelné a autora jako odborníka zcela diskvalifikuje.
Středověká klišé, že židé otravuj či studny, vraždí děti a panny pro jejich krev, jsou pomluvy, které nemají v teorii ani v praktikování judaismu žádnou oporu. Prezentování židů jako bezpečnostní hrozby taktéž nemá oporu v judaismu a kromě lokálních rozmíšek se sousedy v Palestině neexistuje v dějinách ani jediný případ, kdy by judaismus programově fakticky zničil celou jinou civilizaci. Naproti tomu islám prokazatelně zničil řadu vyspělých civilizací, např. perskou či byzantskou, které minimálně zpočátku projevovaly dobrou vůli ke spolupráci.
Legitimita obav z islámu je posilována skutečností, že jediným, kdo rozpínavost a agresivitu islámské civilizace účinně zastavil, byli evropští křesťanští císaři a králové, kteří na rozdíl od zničených civilizací netolerovali domácí, s islámem kolaborující menšinu, ani jakoukoli obdobu dnešní masové muslimské imigrace. Lze se též oprávněně obávat, zda se vůbec o imigraci jedná. Většina přicházejících muslimů, stejně jako těch již zdánlivě integrovaných, se totiž netají tím, že nehodlají přejmout evropské hodnoty křesťanského nenásilí a tolerance, ale naopak otevřeně deklarují, že chtějí naopak vnést islámské hodnoty do naší civilizace. Takový přístup ovšem fakticky již není imigrací, nýbrž kolonizací. O tom, že jde o hodnoty nekompatibilní, se každý může v Koránu a Hadítech přesvědčit sám. Autor zcela opomíjí klíčovou skutečnost, že judaismus je náboženstvím porobených a dodnes z velké části v diaspoře žijících lidí, kterým se v dějinách jednalo o přežití, zatímco islám je koncipován agresivně jako náboženství vítězů.
Demagogií je autorovo tvrzení, že cit. "Za judaismus v minulosti a za islám dnes tak nejhlasitěji hovoří xenofobové, kteří se domnívají, že podstatu náboženství pochopili lépe než jejich vyznavači." Nelogická souvislost, charakterizující tuto demagogii, je ověřitelný fakt, že islám hovoří naprosto jednoznačně tak, aby mu rozuměl i prostý člověk bez jakéhokoli vzdělání. Známá je súra 8:17 "Zabít káfira je Alláhovou vůlí." Je názornou ukázkou toho, proč islám nepotřebuje žádnou církev, která by muslimovi vykládala, jak to ten Mohamed vlastně myslel. Slovem "zabít" rozumí každý násilné zbavení života.
Další odstavec sice autor označuje jako "prokázaná fakta", ale ani zde žádné důkazy či alespoň indicie svých tvrzení nepředkládá. O procentu zaměstnaných muslimů nejsou žádné statistiky zveřejňovány, otázkou je, zda jsou někde vůbec široce prováděny. Jisté zmínky o vysoké nezaměstnanosti a nezaměstnatelnosti imigrantů přicházejí ze Švédska, ale ty nelze vydávat za validní pro celou muslimskou komunitu v Evropě.
Skutečnost, že se muslimové v Západní civilizaci separují, je již dnes prokázána faktickou existencí muslimských ghett v řadě evropských zemí. Jde o sebeobranný vzorec chování muslimů v zájmu udržení jejich identity, neoddělitelně svázané s islámem. Důvodem jejich vzniku není selhání integrace, ale fakt, že integrace pro věřícího muslima fakticky znamená zřeknutí se všech násilných a agresivních atributů islámu. I tyto atributy však legitimizuje Korán vůlí samotného Alláha. Korán taktéž legitimizuje Mohameda jako neomylného Alláhova proroka a všechna jeho vidění jako zjevení Alláhovy vůle (súry 33:36; 53). Odmítnutí byť jediného Mohamedova postulátu by tak zpochybnilo celý islám, což je pro muslima nepřijatelné. Toto je faktický a také plně ověřitelný důvod, proč jsou muslimové na Západě v bezvýchodné situaci, která hrozí v budoucnu vypuknutím konfliktu velkého rozsahu na evropské půdě. Konzistentní vztah mezi násilnými hodnotami islámu a jeho stejně násilnou historickou praxí v zacházení s neislámskými civilizacemi předkládá ověřitelné důvody bezvýchodného postavení muslimských imigrantů. Jejich postulování do role obětního beránka je za strany autora opět ničím nedoloženou spekulací.
Je pravdou, že antisemitismus byl a je dodnes mnohými brán jako fakt, který si neprověřili. Ale pan Černý vykazuje úplně stejný modus operandi, protože on přece také neprověřuje informace o násilné podstatě islámu, projevující se jeho brutálním a nesnášenlivém chováním k jinověrcům, a kritiky islámu, kteří tak učinili a ověřili si ideologická a historická fakta o islámu, účelově a bez jakýchkoli důkazů označuje za islamofoby.
Skutečným vrcholem autorových demagogických konstrukcí je jeho tvrzení ohledně tzv. sebenaplňujícího se proroctví, k němuž údajně směřuje autorem bez důkazů postulovaná islamofobie. Podstatou sociotechniky demagogie je řazení logických, resp. pravdivých argumentů do nelogických, resp. nepravdivých souvislostí. Je pravdou, že lidé, sice ne obligátně, nicméně nezřídka, jednají nikoli podle toho jaký svět objektivně je, ale podle toho, jak jej subjektivně vnímají. (Není vhodné hovořit zde o interpretování světa, neboť to poněkud zavádějícím způsobem evokuje představu o úmyslném popírání nežádoucí reality.) Tento přístup je přirozeným odrazem individualistického založení člověka a skutečně někdy může významně ovlivnit dějiny. To ale neznamená, že by se lež stala pravdou. Nelogickou skutečností, která dává tvrzení autora kvalitu demagogie, je fakt, že stojí na jím postulované údajné iracionální a nepodložené islamofobii, pro kterou nepředkládá žádné důkazy ani indicie. Právě proto je také vypovídací schopnost atributu sebenaplňujícího se proroctví v tomto případě pouhou nedoloženou a tedy neověřenou a neověřitelnou spekulací.
Když autor dále tvrdí, cit. "Prosadí-li se ve společnosti, v médiích, státní správě, policii, v tajné službě a mezi politickou elitou mylná definice situace hovořící o tom, že muslimové nejsou schopni integrace, budují si paralelní "středověké" světy a představují hrozbu, muslimové se skutečně začnou separovat.", evidentně přehlédl, že k separaci muslimského etnika v západní civilizaci v zemích Západu již po dlouhou dobu dochází, ačkoli rozhodně nelze tamní jmenované složky společnosti podezírat z výše postulovaného názoru, že muslimové nejsou integrace schopni. To ostatně potvrzuje fakt, že právě tyto složky dnes ve své politické korektnosti nehodnotí realitu světa objektivně. K tomu, aby muslimové cítili nepřátelství k evropské a americké civilizaci dnes úplně stačí to, jak bezohledně jsou nuceni do integrace, která by je nevyhnutelně připravila o jejich muslimskou identitu, protože popírá právo jejich nejvyšší autority - Alláha - určovat zákony společnosti přednostně před sekulárním státem, stojícím na křesťanských hodnotách.
O smyslu této demagogie lze racionálně spekulovat v tom smyslu, že autor chystá sobě a všem pokrytecky korektním a realitu tohoto světa popírajícím nezodpovědným lidem alibi pro případ, že realita v budoucnu prokáže, že tvrzení o inkompatibilitě hodnot, faktickém počínajícím střetu civilizací a reálné nemožnosti integrovat muslimy do křesťanské společnosti, aniž by při tom zároveň nebyli připraveni o jejich islámskou identitu, byla racionálně podložená a varování před nevyhnutelným násilným střetem oprávněná. Již dnes zde pan Černý demagogicky postuluje údajného budoucího viníka, kterým mají být právě ti, kteří dnes na údajně neexistující rizika upozorňují. Podle jeho názoru jsou vlastně takoví lidé tím, kdo vlastně zmíněná vytvořili v tom smyslu, že zavinili jejich důsledky. Jde o primitivní pokus spekulovat o nesmyslné inverzní kauzalitě. Takovou demagogii by autorovi mohli závidět i komunističtí ideologové.
Odbornou úroveň a kompetentnost autora kromě sveřepě dodržované absence jakýchkoli důkazů jeho spekulací ilustruje také jeho tvrzení, že cit. "…starořímský Cicero, na jehož myšlenkový odkaz se tak rád odvolává moderní Západ, varuje před vlivem židů, protože ……kvůli netolerantnímu a zpátečnickému monoteismu odmítají uctívat císaře." Každý student gymnasia ví ovšem, že Cicero takto své varování před židy zdůvodnit nemohl, neboť žil za končící římské republiky a za jeho života ještě žádný římský císař neexistoval.
Osobně soudím, že pokud se naplní přání autora, že se ve společnosti většinově prosadí iluzorní názor, že muslimové jsou schopni plnohodnotného zapojení do života naší, na nenásilí a toleranci založené křesťanské společnosti, že jsou schopni upřímné loajality vůči sekulárnímu státu a jeho zákonům, které negují postavení Alláha jako prioritní autority s právem určovat, co je dobro a co je zlo, pak dojde k naplnění předpovědi filosofa K. Poppera, který správně upozornil, že budou-li tolerantní lidé tolerantní k těm netolerantním, pak ti tolerantní zahynou a tolerance zemře s nimi.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama