Ad Respekt: prý nemáme pomáhat teroristům

12. srpna 2016 v 0:39 | Dr. Miroslav Krejčí |  Respekt
Do Respektu č. 31 napsal E. Tabery komentář "Nepomáhejme teroristům", který je poplatný politické korektnosti. Na textu je to vidět už z toho, jak vnikal. Primární je zde maistreamový, politicky korektní názor na problém. Až pro ten jsou pak hledány argumenty. Kritické myšlení koná přesně opačně. Nejprve analyzuje, ověřuje a hodnotí. Názor se formuje až jako výsledek tohoto často velmi komplikovaného procesu. Celý článek pana šéfredaktora je veden myšlenkou, že musíme být v našem odporu a krocích proti projevům i kořenům islámského terorismu velmi uvážliví.

Autor souhlasí s názorem listu Le Monde, že cílem IS je "rozpoutat rozséváním strachu občanskou válku" a dodává, že v případě, že se mu to podaří, budeme mít vážný problém. Tvrzení zakrývá dvě skutečnosti. Předně máme vážný problém již dnes, protože jsme v Evropě neprozíravě přijali milióny lidí, které pevně sjednocuje společná identita, neoddělitelně svázaná s nesnášenlivou a násilnou ideologií islámu. Kdo pochybuje, nechť si přečte islámské svaté knihy. Jak vážně berou muslimové svou identitu, vidíme v tom, jak konzistentně koresponduje ideologie islámu s praktikováním jejich víry a to včetně všech násilných atributů islámu. Veliká evropská muslimská menšina je zcela reálným rezervoárem lidských zdrojů právě pro onu občanskou válku, postulovanou listem Le Monde. Autorům nějak uniká, že bez těchto zdrojů by o žádné takové válce nemohlo ani řeči. Z toho je zřejmé, o co byli naši předkové prozíravější, když po celá staletí odmítali muslimy do Evropy pustit. Ergo, náš problém bude tím větší, čím bude evropská muslimská komunita početnější.
K vyvolání každé války zcela stačí zvůle agresora a druhá strana na tom nic nezmění. Vzpomeňme jen všeho toho pokrytectví a servility francouzských a britských politiků k Hitlerovi, které nijak neovlivnily jeho úmysl rozpoutat v Evropě válku. Džihád jako úsilí o ovládnutí světa islámem je povinností každého muslima. Není sám o sobě válkou, ač může válku jako legitimní prostředek kdykoli využít. Je to daleko více životní postoj, světonázor. Rozhodnou-li se evropští muslimové přejít z nenásilné (politické) formy džihádu na násilnou, nemohou Evropané udělat nic, co by to změnilo. Postulát pana Taberyho o uvážlivosti kroků vůči teroristům se ve světle reálných okolností jeví poněkud ... nevěrohodným.
Zarážející je také suverénní tvrzení, že terorismus (islámský) na území Evropy je téměř nemožné vymýtit. Jak lze něco takového tvrdit, když se o to ještě nikdo ani v náznaku nepokusil? Dodnes není známa jediná pravdivá a komplexní analýza islámského terorismu s exaktní identifikací všech jeho ideologických, materiálních a lidských zdrojů, kolaborujících etnik a skupin, natož pak nějaká komplexní strategie a taktika pro jeho eradikaci. A bez toho nelze o vážně míněném pokusu o efektivní likvidaci islámského terorismu vůbec hovořit. Ale pan Tabery a "téměř všichni experti" už vědí, že vymýtit terorismus nelze. Tím ale také říká, že se o to nemá smysl pokoušet a snaží se omluvit neomluvitelné, totiž že se o to pokoušet ani nemáme. Jde o skandální a bezohledný postoj, který zastává francouzský premiér Manuel Valls, když po útoku v Nice cynicky prohlásil, že si na terorismus musejí Francouzové zvyknout. Co by asi na jeho místě prohlásil TGM? Jistě by to kategoricky odmítl a za jediný mravně i politicky ospravedlnitelný postoj by považoval prohlášení, že naopak si na žádný terorismus zvykat nehodláme a nikdy nebudeme. A naopak budeme poctivě a důsledně proti tomuto zlu a proti každému, kdo ho podporuje, tvrdě bojovat. I kdyby k tomu bylo třeba změnit některé i základní zákony Jenže by to dnes vyžadovalo pravdivě analyzovat rizika terorismu, vyplývající ze samotné podstaty islámu. Racionální posouzení této otázky a faktických rizik z odpovědi vyplývajících, to je pro pokrytecky "korektní" média nepřijatelné.
Autor zmiňuje radikalizaci muslimů. Vyhýbá se však problému, zda se muslim radikalizuje již ve chvíli, kdy přijímá islám za svůj, což lze učinit jen včetně všech jeho násilných atributů, na nichž je koncipován. Asi neví, že jasná odpověď je uvedena v Koránu; súra 53 "Vše co Mohamed říká, je zjevením Alláhovy vůle.", súra 33:36 " Mohamed je neomylný a jeho rozhodnutí jsou nenapadnutelná." Právě ve světle prorokova postavení, legitimizovaného svatou knihou islámu, je třeba se dívat na celý Korán. Súra 8:17 "Zabití káfira (nemuslima) je Alláhovou vůlí." Výmluvy, že to Mohamed myslel jen v kontextu tehdy probíhající války s Araby, jsou nesmyslné. Mohamed říká, že kdokoli by změnil byť jedinou čárku v textu, je odpadlíkem a zaslouží smrt. Upozorňuje na to, že ani on sám nesměl nic změnit na zjevené Alláhově vůli. Kdyby tedy Alláh chtěl, aby uvedený pokyn platil jen jednorázově pro tehdejší situaci, zajisté by to Mohamedovi sdělil a ten by to musel v Koránu uvést. Podobné spekulace jsou výrazem argumentační nouze obhájců islámu a nemají žádnou oporu v textu Koránu Otázka zní, zda jsou takové výzvy k násilí, legitimizované tou nejvyšší islámskou autoritou - Alláhem, již dostatečně násilné, abychom mohli islám označit za vpravdě násilnou ideologii? Pokud ne, co je dostatečně násilné? Jsou tyto slova dost extrémistická, abychom mohli pokládat islám za extremizmus? Takovéto přímé otázky, natož pak odpovědi na ně, jsou dnes pro Respekt nepřijatelné. Smutné.
Teroristé jsou někdy lidé bohatí, jindy frustrovaní neúspěchy. Bývají to i kriminálníci. Ale právě takovým byl i Mohamed, kterého vyhnali lidé jeho kmene z Mekky. Odešel k sáalíkům - pouštním lupičům, kde měl se svými násilnými zjeveními úspěch. Stal se vůdcem a zvítězil jako věrozvěst brutálního násilí k nemuslimům. S ním zvítězil islám postulovaný v Koránu a dalších islámských textech. K radikalizaci jedince proto z logiky věci dochází již ve chvíli, kdy tuto ideologii, její mravní kodex i nástroje jejího praktikování jedinec přijme za své. Násilná ideologie a praxe islámu jsou velmi konzistentní. Fakt, že se o tom dnes může každý přesvědčit na vlastní oči, vůbec nekoresponduje s tím, že stále existuje tolik lidí, kteří si skutečnosti o násilné podstatě islámu odmítají sami z věrohodných zdrojů ověřit, aby nemuseli tuto zjevnou pravdu přijmout. To je velmi znepokojující.
Je pravdou, že "pro policii a tajné služby je velmi těžké takové teroristy odhalit." Autor opomíjí vysvětlit, proč tomu tak je. Je-li muslim nositelem víry v násilnou náboženskou ideologii, nemusí být již o ničem přesvědčován. Potřebuje jen občas připomínat jeho povinnosti muslima. Stačí mu proto tzv. metodické vedení, které je ze své podstaty jednosměrné. Uskutečňuje se přes média a pomocí dalších moderních komunikačníchtechnologií. Zpětné kontakty pro páchání terorismu jako násilné formy džihádu nepotřebuje. Islám nedává žádný prostor pochybnostem o Mohamedovi, o legitimitě jeho autority nebo o jeho výrocích, viz. výše. Každá liberalizace by z logiky věci nevyhnutelně zpochybnila Mohamedovu legitimitu jako proroka a tedy i legitimitu celého Koránu. To nepřipadá v úvahu, protože by se ideologie islámu zhroutila. Nejde o spory ve výkladu islámu, neboť Mohamed hovoří jasně, aby mu každý rozuměl. Slovo "zabíjet" znamená jediné: "násilné zbavení života". Jiný výklad není možný. Proto islám nepotřebuje institut církve. Existence sunnitů a šíitů není otázkou výkladu islámu, nýbrž jde o kompetenční spor dvou následnických větví po prorokovi.
Tvrzení, že za "normálních" okolností by útočníci nepáchali teroristické atentáty, ale byli by členy nějakého gangu s omezenou působností, je zavádějící. Klíčový atribut islámského terorismu je právě sjednocující idea islámu, kategoricky přikazující uctívat stejné a nezpochybnitelné hodnoty, kterým se každý musí plně podvolit. Proto má islámský terorismus celosvětovou působnost. Gangy naopak vycházejí z extrémního výkladu svobody, kterou interpretují jako právo vytvořit si a ctít vlastní hodnoty a pravidla, specifická jen pro úzký okruh jeho členů. Proto mají jen lokální vliv.
Pan Tabery tvrdí, že cit. "Hlavním cílem IS není zabít prostřednictvím útoků co nejvíce lidí. Oni pochopitelně vědí, že takhle nemohou nikdy Západ porazit. Chtějí především zasít strach, ideálně pak rozpoutat fyzické konflikty mezi muslimskou a většinovou komunitou." Je třeba se ptát, odkud má autor tak dobré informace, co je a co není hlavním cílem IS. Ze suverenity, s níž to tvrdí, vyplývá, že to bere jako fakt, nikoli jen jako názor, spekulaci. Zdá se mi to být pro současný politicky korektní Respekt příznačné, neboť opět nepodává čtenáři žádný ověřitelný důkaz. Neobtěžuje se ani s vysvětlením, co vlastně chce IS získat, když cit. "Chtějí především zasít strach, ideálně pak rozpoutat fyzické konflikty mezi muslimskou a většinovou komunitou". Dnes je muslimů v Evropě dost, aby mohlo nastat velké krveprolití, ale ještě jich není dost, aby mohli původní Evropany v otevřeném střetu porazit. Naopak, byli by zničeni. Ideologové IS těžko budou hlupáci, kteří si to neuvědomují. Jejich cílem stanovil Mohamed vítězství islámu na celém světě, nikoli samoúčelné krveprolévání. Předčasné rozpoutání konfliktu, následované porážkou islámu v Evropě, by bylo zradou a vstup do muslimského ráje by tak pro ně byl nenávratně ztracen. Každému proto doporučuji vyhledat si informace o dnešním závratném, ač nenápadném a před Evropany navíc zamlžovaném úspěchu politického džihádu, spočívajícím v trvalém pronikání muslimů do všech vrstev západní civilizace i na řadu významných postů v podnikání, justici, armádách, policii i v politice. Nejen Rotterdam a Londýn mají muslimského starostu. O faktické míře vlivu muslimské lobby svědčí třeba to, že v Londýně si muslimští taxikáři vymohli právo odmítnout odvést slepce, provázeného asistenčním psem. Ač je slepec nejbezmocnějším z bezmocných, muslimským taxikářům je přednější jejich odpor ke psům. Budiž. Co jsou však za lidi ti, kteří jim v demokraticky zvolených orgánech přiznali tak zvrhlou výsadu? To je jen jeden příklad faktické relativizace křesťanských hodnot v Evropě.
Přízeň, které se šířící se vliv islámu mezi západními politiky těší, lze dokumentovat nejen na chování A. Merkelové k migrantům nebo na prohlášení F. Mogheriniové, že islám je součástí evropské tradice, ale také třeba na slovech bývalého britského premiéra Camerona, cit. "Potřebujeme mnohem více muslimů, mužů i žen, na špici businessu, mnohem více muslimských vojáků na nejvyšších velitelských postech, muslimy všude ve vládních pozicích vůdcovství a autority." Komentáře k takové zpozdilosti a zvrhlému oportunismu netřeba. Více informací čtenář nalezne v knize B. Kurase "Jak zabít civilizaci."
Rovněž Taberyho tvrzení, že sebevražední atentátníci natáčejí před útokem videa, kde vysvětlují své pohnutky k terorismu, za účelem získání slávy, je mi jeví jako pochybné. Pro tuto spekulaci autor opět nepředkládá žádné indicie. Navíc se mi zdá, že do motivace islámských teroristů z neznalosti problému promítá postoj typický pro západní civilizaci, ale nikoli pro islám. Nikde jsem také nenalezl nic, co by svědčilo pro to, že by muslim, přišedší do islámského ráje, mohl jakkoli reflektovat svou "slávu", která po něm zůstala na tomto světě. S ohledem na slasti, které zde na islámského teroristu údajně čekají, lze spíše spekulovat, že naopak jej tam již vůbec nic na tomto světě nebude zajímat. Spíše soudím na snahu atentátníka inspirovat ostatní muslimy k následování a ani motiv k získání vážnosti mezi muslimy pro jeho pozůstalou rodinu nelze zavrhnout. S tím ovšem ani média svojí autocenzurou, ani nikdo z nás nic nenadělá. Nemohu se též ubránit dojmu, že pan šéfredaktor zde pracuje na svém alibi pro časy budoucí v tom smyslu "toto jsme nezveřejnili, abychom nenahrávali teroristům". Ale připomínám, že je to z mé strany pouhý dojem a spekulace z něho vyplývající.
Nedělám si iluze o motivaci mnoha lidí, sledujících na sociálních sítích hrůzné záběry teroristů. Zajímavé ovšem je, že mainstreamová média se vždy (a oprávněně) staví proti různým teoriím spiknutí, ale najednou zde autor píše o údajné motivaci "mnohých", kteří údajně chtějí vyvolat paniku, strach a volání po radikálních řešeních, aby na tom prý mohli vydělat. A opět bez jediného důkazu, bez jediné ověřitelné indicie. Právě takto si pan šéfredaktor Respektu představuje dobrodiní svobody slova - častování čtenářů nepodloženými, neověřenými a neověřitelnými informacemi. Za jeho jednáním se opět zvedá přízrak autocenzury bez rozumu a odpovědnosti. Je snad řešením zavírat před činy teroristů oči? Souhlasím, že je barbarské někoho upálit v kleci a krajně zvrhlé se na to na internetu dívat. Jak ale nazvat jednání médií, které to rovněž vidí a mlčí, ačkoli mají před sebou jeden z mála důkazů, že činy IS ne vždy korespondují s Mohamedovými pokyny. Ve sbírce hadítů lze nalézt prorokovo tvrzení, že ohněm má výhradní právo zabíjet jen sám Alláh; muslimům prý musí stačit uřezávat káfirům hlavy nebo sekat ruce a nohy.
Hlavní cíl islámu zůstává nezměněn po celou dobu jeho existence - ovládnutí světa islámem a dosažení toho, aby se mu podvolily všechny existující civilizace a národy. Kdo odmítne, bude legitimně zabit. O jeho dílčích cílech i o strategii a taktice džihádu mohu stejně jako pan Tabery jen spekulovat. Vycházím při tom však z výše uvedených a ověřitelných indicií. Soudím, že dnešní představitelé islámu jsou velmi inteligentní a vzdělaní lidé. O to jsou nebezpečnější. Myslím, že jsou si dobře vědomi úspěchů, kterých dosáhl nenásilný, tzn. politický, kulturní a propagandistický džihád v infiltraci západní společnosti. Tyto úspěchy islamizace nezůstaly v Evropě i USA nepovšimnuty a jsou stále více kritizovány. Dílčím cílem islámu je její výsledky ochránit a zachovat současný rostoucí trend pronikání islámu do všech sfér života Západu.
Destruktivní strategie působení islámu na naši civilizaci se zdá mít v současnosti tři hlavní atributy Tím nejúčinnějším je objevení a následné oportunistické využívání jisté sebedestruktivní síly v křesťanské civilizaci. Projevuje se to vznikem a trvalým posilováním nezodpovědného, silně destruktivního proudu fanatického liberalismu, slepě oddaného myšlence umožnit komukoli téměř cokoli, a to včetně fatální destrukce nezpochybnitelných hodnot, ze kterých demokratická západní civilizace vzešla a na nichž stojí dodnes. Taktika je v zásadě prostá: halasně plédovat za demagogicky a destruktivně vykládaná lidská práva a svobody. Islámští stratégové při tom zdá se vycházejí z toho, že většinu západní společnosti tvoří lidé přednostně orientovaní na konzum, kdy jsou klíčové hodnoty zatlačovány buď do postavení pouhého nástroje k dosažení úspěchu nebo postulovány do podoby romantického obrazu dávné, dnes však již přežité minulosti. Postmodernismus a jeho relativizace všeho, včetně zmíněných hodnot i rozumu samotného, napomohly agresivním ambicím islámu zcela zásadním způsobem tím, že způsobily ve společnosti všeobecnou desorientaci v hodnotách. Zajímavé je, že postiženy jsou především současné elity. Jde o generaci studentských revolucionářů z konce 60. let 20. století, kteří již tehdy dávali ve svobodných zemích Západu v masových bouřích najevo svůj odpor k hodnotám společnosti. Tento odpor později dosáhl svého nejsilnějšího a zároveň neděsivějšího vyjádření ve fanatickém liberalismu k čemukoli, včetně zla. A je to právě tento specifický druh fanatismu, který jim kalí úsudek a brání v pochopení kauzálních vztahů, které činí tuto formu liberalismu součástí zla samotného.
Když nastal čas a zmíněná generace převzala otěže dalšího vývoje a směřování západní civilizace, uvolnila tomuto démonu řetězy, kterými jej spoutával zdravý rozum a zkušenost předchozích generací. Démon nejprve krátce zaváhal, šokován opojným pocitem nabyté, již tak dlouho nezažité neomezené volnosti k páchání zla, záhy se však vzpamatoval a zaútočil na samu podstatu naší civilizace s neuvěřitelnou destruktivní silou a lstivostí. Démon, stejně jako islám, nemá již ze své podstaty jinou možnost než nenávidět judaistickou vizi o pomoci slabým jako Boží vůli stejně, jako poselství nenásilí Kristova evangelia. Politická korektnost, která je ve svém pokrytectví jenom moderní verze starého známého farizejství, je jedním z vrcholných démonových kreací. Destruktivismus v té nejčistší podobě.
Druhým atributem ničivé strategie islámu je obratné využívání terorismu pro maskování dílčích, leč nezbytných taktických kroků probíhajícího džihádu. Terorismus ve skutečnosti patrně neslouží k vyvolávání nenávisti k muslimům; z něj se generující nenávist je jen vedlejší efekt, který je ovšem také dovedně využíván, viz níže. Terorismus má, zdá se, spíše poskytovat krytí mnohem úspěšnější a tedy také nebezpečnější nenásilné formě džihádu, která nedělá nic jiného, než že připravuje podmínky pro vítězné tažení islámu za vládou nad světem a pro užití metod džihádu násilného proti těm, kdo se nebudou chtít podvolit. Nejen teroristům, ale všem džihádistům, což jsou z autentické podstaty džihádu všichni muslimové, slouží ti z nás, kdo ohlupují naši civilizaci pomocí lží, polopravd, demagogií či nepodložených spekulací o nenásilné a laskavé povaze islámu, jakož o bohulibém multikulturalismu či o nezbytnosti poskytnout všechny demokratické svobody a práva i těm, kdo se ani netají tím, že jim jejich víra nařizuje oportunisticky využít čehokoli, (tedy i uvedených svobod), ke zničení našich hodnot, naší civilizace a nakonec i nás samotných. Zpozdilá autocenzura, neschopná odlišit odpovědnost od hlouposti, zatajuje reálný vliv islámu na naší společnost. Proč média neinformovala o mnohaletém brutálním zneužívání nezletilých dívek muslimy v anglickém Rotterhamu? Proč nejedou redaktoři Respektu právě tam, mezi oběti i pachatele? Proč nejedou (nejlépe se psem) do těch čtvrtí evropských měst, kam i policie vstupuje jen se souhlasem místních muslimských bossů? Místo toho ohlupují čtenáře reportáží z cesty k rodinám sebevražedných atentátníků. Bylo by to směšné, kdyby to zároveň nebylo k pláči. Taktika islámu je dnes hlavně o posilování naivních i fanatických politicky "korektních" sil v západní společnosti, které se již nespokojují s relativizováním našich hodnot, ale čím dál destruktivněji působí na naše obranné instinkty a z nich se generující přirozené obranné vzorce chování.
Třetím atributem strategie dnešního islámu v boji proti západní civilizaci je využívání nenávisti vůči muslimům, vznikající jako vedlejší efekt muslimského terorismu. Vrcholným myslitelům islámu jistě neuniklo ani to, že nejnebezpečnější jsou jim ty racionální síly v západní společnosti, které nejsou svázány fanatismem politické korektnosti, ale ani jinými, např. nacionalistickými, rasovými či ideologickými předsudky, které by jim bránily v efektivní a účinné obraně proti agresivitě islámu i proti demagogii a pokrytectví pacifismu a dalších četných "sluníčkářských" odrůd primitivního neomarxismu a jiných levičáckých (nikoli levicových) úchylek. Dnešní představitelé islámu podle mne dobře vědí, že proti těmto cílevědomých lidem je třeba postavit nějakou odrůdu pravicového extremizmu, nejlépe zřejmě neonacisty typu Breivika a podobných lidských zrůd. Protože i růst vlivu těchto sil v západní společnosti působí fakticky destruktivně na její obranyschopnost, je takovýto trend islámem patrně vítán.
Všechny tři postulované atributy islámské strategie jsou vzájemně velmi sofistikovaně provázány. Rozhodně však nejde o žádné rafinované spiknutí islámu proti křesťansko-judaistické civilizaci. Jde jen o přirozený vývoj islámu, vycházející z jeho autentických kořenů, věrně zachycených v Koránu a dalších jeho svatých textech. Stejné analytické, strategické a taktické schopnosti i stejnou vůli k vítězství prokázal islám již v boji s Perskou či Byzantskou říší. Obě měly v zádech oportunisticky se chovající část obyvatelstva, která kolaborovala s islámem. Obě na to doplatily a boj o přežití prohrály. Jediný, kdo v dějinách dokázal islám zastavit, byli naši křesťanští předkové ve východní, jižní a střední Evropě. Zajímavou odlišností bylo, že ti mezi sebou žádné významné s islámem kolaborující komunity nestrpěli.
Všichni, kdo se podivují či pohoršují nad nedůvěrou, kterou Češi projevují vůči muslimům, ač je jich dnes u nás jen málo, by si měli nastudovat něco o historické paměti. Nebojme se muslimů, ale nezapomínejme také na to, jakou cenu museli naši předkové za vítězství nad islámem zaplatit. Je to totiž stále ten stejný islám, vyznávající tytéž hodnoty jako ve středověku. Nezapomínejme ovšem také, že zášť a slepá nenávist je nejspolehlivější cestou do pekel. Jak čelit nejen agresivitě islámu, ale též farizejskému pokrytectví našich politicky korektních spoluobčanů, nám může poradit jen náš rozum. Ničím lepším nás Bůh nebo, chcete-li, příroda nevybavila. A je třeba po pravdě říci, že efektivnější nástroj k získání vítězství svět ještě nepoznal.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama