Kdy změnit názor

22. srpna 2016 v 0:12 | Dr. Miroslav Krejčí
Změnit názor není samo o sobě ani dobré, ani špatné jde jen o to, co by změně názoru mělo předcházet.


Někteří lidé vidí ve změně názoru slabost a nestálost, někdy dokonce zradu. Ke svému názoru velmi často přišli jako k hotovému a získali jej od někoho, komu bezvýhradně věřili, takže neviděli důvod podrobit jej nějakému kritickému zkoumání. Často by dokonce jakékoli pochybnosti měli za z principu urážlivé. Takový způsob přežívání je mimochodem velmi pohodlný. Nevyžaduje to schopnost samostatného uvažování. Ono přemýšlet často bolí, někoho víc, někoho méně. Takoví lidé názor zásadně nemění bez ohledu na okolnosti a pokládají to za ctnost. Často se projevují neotřesitelnou vírou v nějakého vůdce, kterého potřebují uctívat. Je jedno, je-li to člověk či instituce. Jde o jakési mentální balvany, kteří vůbec netuší, že nemají vlastní názor. Nejhorší variantou tohoto přístupu jsou fanatici a je úplně lhostejné, čeho se jejich názor týká. Měnit názor nedoporučují či přímo zakazují též některé ideologie. Příkladem jsou někteří skalní komunisté, kteří fanaticky hlásali stalinistické bludy i v gulagu, kam je jejich rodná matka strana poslala. Změnu názoru nelze doporučit třeba muslimům, protože jejich pravověrní souvěrci mají v Koránu stanovenu povinnost takové odpadlíky zabíjet. Navíc přednostně. O cti, svědomí a většinou ani o charakteru balvani nic nevědí. Svůj život nežijí, ale hnijí.
Průměru se pak vymykají dvě zvláštní sorty tohoto druhu lidí. Jednu představují fanatici pomyslného dobra, které ale často existuje jen v jejich představách. Jakékoli skutečnosti, které by nějak narušovaly jejich fikci, ze zásady odmítají, aniž by ji jakkoli konfrontovali s realitou. Dnes se jim u nás nevhodně přezdívá "sluníčkáři". Typickým příkladem je ministr Dienstbier. Druhou, vzácnější, ale mnohem údernější verzi představují fanatičtí oportunisté, kteří sice také sveřepě odmítají změnit názor, který je ale vždy velmi oportunisticky kalkulován a prezentován jako "silný". Nezřídka své "silné" názory zastírají ve stylu "jak jsem se mýlil", takže někdy mohou budit falešný dojem, že ke změně názoru opravdu došlo. To se ovšem stává jen zřídka. Často tito lidé své skutečné názory skrývají. Patří mezi ně V. Klaus i M. Zeman, ale také třeba paní Merkelová. Ti svůj život rozhodně nehnijí, ale nezřídka prezentují prohnití se životem jako ctnost pro své spoluobčany. Jde zpravidla o ofenzivní deprivanty, kteří velmi rádi mentorují druhé.
Opačným extrémem jsou pak lidé, kteří na rozdíl ode těch prvých velmi rychle a přesně pochopili, že bez vlastních názorů mohou docela slušně vegetovat po celý život, ale reagují na to opačně. Jsou kdykoli ochotni oportunisticky změnit jakýkoli názor, který vymění za jakýkoli jiný, jen když se k tomu naskytne příležitost, která se vyplatí. Účel je modlou, ale smysl pro čest pokládají za prohřešek proti zdravému rozumu, která ohrožuje někdy i samotné přežití. Ve statečných lidech, kteří si stojí za svým názorem i za nebezpečných, vidí bud fanatiky nebo obyčejné hlupáky. Před výčitkami svědomí se brání ostentativní skepsí, v horším případě cynismem. Svědomí považují za zpozdilý luxus, který se nevyplácí. Bývají často nevyrovnaní, mívají blízko k hysterii v pravém slova smyslu, a tak nevidí rádi, je-li vyrovnaný nebo spokojeny někdo jiný. Bývají ve své většině inteligentnější a prohnanější než balvani, mentálně i charakterově připomínají staré známé lékořicové pendreky. Pracovně jim říkám lékopendreci.
Je vhodné vůbec měnit názor a kdy k tomu nastává ta pravá chvíle? Kritické myšlení, které ctí člověka, vyžaduje otevřenou mysl ve smyslu přijímání nových informací. Ty je potřeba nejprve ověřovat a podrobit testu na demagogii v tom smyslu, že prověříme souvislosti, ve kterých je nová informace uvedena, jsou-li pravdivé a logické. Pak je čas informaci podrobně analyzovat a promyslet právě v pravdivých a logických souvislostech, které jsme schopni rozpoznat. Koliduje-li výsledek s naším dosavadním názorem, je třeba náš dosavadní názor prověřit pomocí hledání doplňujících informací a nových souvislostí. Ukáží-li se nějaké jeho slabiny, je nezbytné je upřímně a pravdivě prověřit. Pokud jsou slabiny potvrzeny, je třeba zvážit jejich význam. Je-li tento zásadní, nastal pravděpodobně čas původní názor korigovat, případně dle okolností změnit. Změna názoru by měla být možná, leč vždy musí být dokonale a maximálně upřímně prověřeno, je-li k takové změně legitimní důvod. Po změně názoru je třeba ještě vždy prověřit, jak nový názor koresponduje se souvisejícími informacemi a s našimi příbuznými názory. Případné zjištění nekonzistentního vztahu je důvodem k opětovnému prověření nově přijatého názoru a v případě jeho potvrzení je nezbytné podrobit kritické analýze i ony další nekonzistentní názory. To vše se ovšem snadno radí druhým; fakticky je to obtížné a patrně není člověka, který by to byl schopen zvládnout ve všech k tomu vhodných případech.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama