Pistole do každé rodiny?

21. srpna 2016 v 23:50 | Dr. Miroslav Krejčí |  Společnost
Být ozbrojen je fakticky základním právem člověka (zatím nikoli legislativně), a to proto, že je spjato s obranou lidského života jako absolutní základní hodnoty. Je spjato i obranou dalších významných hodnot, především svobody člověka. Ten, kdo není ochoten svoji svobodu bránit i se zbraní v ruce, jí není hoden a dříve či později o ni přijde. Střelné zbrani lze účinně čelit zase jen střelnou zbraní. Zabít lze jistě sekyrou, lukem, srpem i rampouchem, vraženým do oka, ale obrana proti útočníkovi vyzbrojenému střelnou zbraní pomocí jiných, méně účinných druhů zbraní patří do oblasti dobrodružných filmů a může být úspěšná nanejvýš v jednotlivých případech a to ještě jen s notnou dávkou štěstí. Jenže účinná obrana střelnou zbraní vyžaduje opravdu dobrou výkonnost ve střelbě, schopnost během zlomku vteřiny identifikovat cíl jako ten, který je třeba zneškodnit a také dostatečnou psychickou odolnost, cíleně zpracované a vnitřně akceptované ve smyslu usmrcení jiného člověka, kterou je nezbytné konstituovat předem. Ale prakticky nikdo to nedělá a nepracuje na tomto druhou psychické odolnosti


Zvýšený zájem o zbraně je dán dvěma hlavními faktory. Prvým je o reálný pocit ohrožení, který lidé vnímají v souvislosti s příchodem velkého množství muslimů do Evropy. Za jejich znepokojením nestojí podle mého názoru ani tak terorismus, který se ČR zatím vyhýbá, jako spíše nedůvěra v dnešní politické elity západních demokracií, které se jako elity nechovají. Ta vyplývá mimo jiné z toho, že občané jsou dlouhodobě přesvědčováni, že islám je mírumilovné náboženství, nemající s terorismem, resp. s násilím nic společného. Jedinci, vraždící v jeho jménu, jsou označováni za duševně nemocné lidi nebo za extrémisty, kteří nepravdivě vykládají údajně tolerantní islámské hodnoty. Když se občané snaží kriticky si tyto informace ověřit a čtou svaté texty islámu, šokovaně zjišťují, že islám je naopak vůči jinověrcům i ateistům velmi nesnášenlivý a netolerantní, s výraznými atributy až brutálního násilí, které je zde legitimizováno nejvyšší islámskou autoritou - samotným Alláhem. V zemích střední a východní Evropy zatím žije sice muslimů relativně málo, ale existuje zde silná historická paměť zkušenosti s několik set let trvajícími válkami s islámem. Všechny země, které muslimské imigranty přijaly, dnes čelí většímu či menšímu islámskému, imperialisticky motivovanému násilí muslimů a to i v jejich druhé či třetí generaci, žijící v demokratickém prostředí. Česká veřejnost je vůči politikům podezřívavá a jako jedna z prvých v Evropě zjišťuje konzistentní vztah mezi násilnou ideologií islámu a jeho 1400 let trvající praxí, která se co do násilí na jinověrcích a striktního vyžadování bezpodmínečného podvolení se islámským hodnotám nezměnila. Proto je veřejnost v ČR stále víc otřesena nezodpovědnou imigrační politikou EU, která ač již přináší své hořké plody v podobě obětí islámského terorismu, je nejen sveřepě prosazována bez ohledu na následky, ale EU bezohledně trvá na tom, aby i ČR přijala na svém území muslimské imigranty. Nazývat toto solidaritou je farizejství.
Druhým důvodem zvýšeného zájmu o zbraně je bezpochyby neskrývaná snaha EK odzbrojit vlastní obyvatelstvo, což za výše popsané situace znamená, že občané Unie mají čelit terorismu bezbranní. A aby tomu všichni dobře rozuměli, říká francouzský premiér, že se občané prostě musejí naučit s terorismem žít. Jenže v Česku se s terorismem lidé učit žít rozhodně nechtějí.
Otázka zní zda může větší množství legálně držených zbraní zvýšit naši bezpečnost a pokud ano, za jakých podmínek. Tvrdím, že za následujících podmínek se bezpečnost zvýšit může.
1. Zákon by měl být novelizován ve smyslu oddělení vlastnictví zbraně k osobní ochraně od způsobilosti k jejímu nošení, resp. použití na veřejnosti. Pro vlastnictví takové zbraně je současný zákon plně vyhovující. Pro případné použití zbraně na veřejnosti však nikoli. K tomu by mělo být třeba prokázat nejen jistou výkonnost ve střelbě, ale také schopnost bezpečně užívat zbraň za stresových situací. A tvrdím, že toto zvládá z držitelů osobní zbraně jen málokdo.
2. Člověk nosící zbraň by měl být psychicky připraven v případě potřeby usmrtit jiného člověka a na to se lze efektivně připravit pouze předem. Prakticky nikdo to ovšem nedělá. Zároveň by tito lidé měli na specializovaných testech prokázat, že jsou v zlomku vteřiny schopni správně identifikovat cíl a odlišit na který cíl vystřelit a na který ne. Smyslem nošení zbraně přesnou střelbou není vystřílet všechny lidi v okolí nějakého teroristického útoku. Rychlá a bezpečná identifikace cíle ovšem vyžaduje dovednosti, které lze získat jen speciálním výcvikem, pravidelným cvikem střelby a psychickou přípravou ve smyslu vnitřního akceptování sebeobranného usmrcení jiného člověka. Člověk dnešní doby má značné psychické zábrany usmrtit jiného jedince. To bývá v nečekané situaci důvod k zaváhání, když je třeba zbraň použít, což může vést k prodlení, kdy je obránce zabit.
3. Je třeba dobře nacvičit rozpoznání situace, kdy je sebeobranné užití zbraně v souladu se zákonem. Podmínky jsou v zásadě dvě.
a) Obrana musí být přiměřená charakteru útoku (nepoměr fyzických sil, počtu útočníků, vyzbrojení útočníka apod.)
b) Útok musí trvat. Po skončení útoku je sebeobranné užití zbraně ze zákona nepřípustné. Pokračování útoku se ovšem může týkat i jiného napadeného.
4. Je třeba legalizovat užití expanzních střel pro civilní sektor. Způsobí sice větší zranění útočníkovi, ale střela se deformuje a zpravidla uvízne v cíli. Celoplášťové střely jsou velmi nebezpečné pro okolí, neboť v běžné obranné ráži prostřelí i několik osob a také riziko několikanásobného odrazu je značné.
5. Je třeba z povědomí lidí nosících zbraň vytěsnit některé mýty, které mohou mít pro obránce fatální následky.
a) Zbraň nikdy neslouží k odstrašení. To může být nanejvýš náhodný vedlejší efekt, ale nikdy cíl. Zbraň se vytahuje až tehdy, kdy je třeba ji použít. Obránce především riskuje, že mu útočník zbraň sebere.
b) Jakmile obránce vytáhne na ozbrojeného útočníka zbraň, stane se jeho prioritním cílem. "Strašení" je proto velmi nebezpečné a zcela nesmyslné, neboť se tím obránce připraví o rozhodující výhodu momentu překvapení. To je zvlášť závažné, je-li útočník vyzbrojen samopalem, granátem či výbušninou. Největší úspěšnost má vždy první přesný výstřel, v dešti kulek o vteřinu později se již trefí málokdo. Varovný výstřel do vzduchu může způsobit, že se ke druhému obránce již nedostane. Útočník musí být zneškodněn dříve, než uvidí zbraň obránce.
c) Cílená střelba do nohou a rukou útočníka patří do oblasti mýtů a na 99,9% se obránce netrefí.

Problémem argumentace všech odpůrců zbraní je, že jako alternativu potenciálně účinné obrany střelnou zbraní nabízejí občanům jen nechat se bez odporu pozabíjet nebo zabíjení bezbranných bezmocně přihlížet. Jsou neschopni racionálně odpovědět na otázku, co tedy má teroristou napadený jedinec beze zbraně dělat, aby si zachránil život? Jak se má ozbrojenému útočníkovi účinně bránit? Že policie všechny napadené ochránit nemůže, přiznává ona sama ve všech terorismem postižených či ohrožených zemích. Každý má ke svobodné volbě dvě možnosti, buď nechá v případné kritické situaci sebe a své blízké bezmocně zmasakrovat nebo jako odpovědný a hrdý občan přijme část odpovědnosti za vlastní sebeobranu.





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama